Listopad 2014

Poslední doba || 25.11.2014

25. listopadu 2014 v 23:13 | K. Blue Crow |  Život jedné modrovlasé

Dnes dávám fotku, která vám toho asi moc nepřináší a nic moc o ničem nevypovídá...(nebo že by ano?) když se nad tím tak zamyslím...

Fotku jsem vyfotila dnes ve škole, protože jsem měla strašnou potřebu psát. Bohužel ať ve škole sedíte kdekoli, otvírat svůj blog je vždy riskantní.
Začínají mě znova chytat takové stavy úzkosti a nicotnosti.
Na otázku "Jak jde škola?" nebo "Tak jak se ti tam líbí?" mám vždy chuť odpovědět, že jsem víc unavená než spokojená.

Dále... O víkendu jsem se v chatu nepohodla v jedinou spolužačkou, která mě jakž takž doopravdy držela. Jde o to, že ji najednou přepadlo nějaké šílenství a vypasala mi slohovky o tom jak se jí zdá, žejí lžu a přetvařuji si před jednou čtvrťačkou a lezu jí do zadku.
Mě se to dotklo, protože ani jedna z věcí není pravda a tak jsem jí to napsala. A ona mi začala vyprávět o mých špatných vlastnostech. Ach...jako bych se jich mohla zbavit.
.
Ono ale nejde jen o tuhle rudovlasou spolužačku, která je na mě bůhví proč protivná, ignoruje mě a vypadá to že se spolčila s největší všudybylkou ze třídy. (je smutné, že teď zním jako kdybych řešila kamarádské vztahy na prvním stupni) . Tohle byl jen moment který mě jak se patří dorazil.
Takové úskostné stavy mívám poslední dobou každou chvíli, až mám pocit, že semnou není něco v pořádku. Najednou se mi začne chtít brečet, začne se mi vše v hlavě prolínat do sebe, to mě vyděsí, doopravdy začnu brečet a poté nemám náladu ani na to sejít osprchovat. Nejradši bych jen ležela, před vším se schovala v mé posteli, pod peřinou... Nebo se ráno probudím s tím, že dnes nikoho nemůžu a ani nechci vidět, následně mě přepadne strach když stojím na zastávce ... bůhví z čeho, proč. Vše to vždy skončí myšlenkami na nekonečné ležení v posteli, schování se přede všema a před vším ... bohužel je myšlenkami. Vzhledem k tomu, že domů přicházím kolem páté hodiny odpoledne a z pravidla píšeme každý den z něčeho, popřípadě z něčeho zkouší (a to bohužel i v období těch hloupých klauzur) musím se /nebos e laespoň snažím učit. Kde nastává další problém, že když mi to do té hlavy najede a po dvou hodinách si nepamatuji vůbec nic a ještě si k tomu má sestra začne v pokoji zpívat... vy víte jak to pokračuje.
Jsou dny, kdy mám doopravdy jen nějakou špatnou náladu, dny kdy je mi zkrátka zle od žaludku nebo mě bolí hlava, dny kdy s emám naopak naprosto skvěle... možná 3x do měsíce.
Jo a taky nemůžu spát. V sobotu jsem usnula o půl čtvrté ráno...ještě že byla sobota.

Jde o to, že tohle je důvod proč raději články ani nepíšu, protože bych z tohoto blogu udělala neskutečně negativní místo. Měli by jste mě za litujícího se introverta s problémy se spaním... no i když jím možná jsem.

Pozitivum dnešního dne? Vynikající oběd ve školní jídelně a skořicová kofola, která je naprosto vynikající, já si ji zítra vezmu do školy a udělám si z ní mého nového spolužáka. Budeme s Kofi Skořicovou kamarádky.

Děsivý počet mnou založených blogů ||| Téma týdne

17. listopadu 2014 v 13:41 | K. Blue Crow |  Témata Týdne
Tak poslední dobou přemýšlela ned tím, kolik jsem zabrala už jmen na blog.cz tím mojim šílenstvím.
Osobně za 5 let mého působení na blog.cz či jiných doménách si všechny mnou založané blogy ani nevybavuji. A jsem ráda...už takhle je dosáhlé číslo děsivé.
První blog jsem si založila v 10ti letech. Měl růžový design a spočíval v tom, že nadpiš článku byl "To je kráááásnéééééé" , obsah článků tvořil nějaký obrázek a pod ním napsané "no neřííkala jsme tooo?" . Přičemž tento článek byl vložen do rubriky s názvem totožným jako nadpis článku. Postupem času jsem v rubrikách udělala trochu pořádek, ale byly to rubriky jako "obrázky co mám uložené v GALERII" atp.
Pro moji smůlu, tento blog neustále existuje.
Pokračovalo to blogem o "kouzelných bytostech a magii" u kterého již jeho adresa byla na pováženou.
První blog který byl tedy malinko lepší byl blog vánoční. Bohužel s rukrikami a články o tevypadala o nic líp než u blogů předchozích. Celkově se za tyhle první blogy stydím, ale pokud pominu ty první dva, tak zbylé blogy byli už jen proto, že jsem zkrátka neměla moc na vybranou. Bylo to takové těžké období s rodinou, ve škole a celkově i když mi prostě bylo 11-13 let, nebyla jsem na tom moc dobře. V žádné škole kde jsem se ocitla jsem nebyla oblíbená, ba naopak, nemocná mamka, její agresivní přítel. V té době jsem hodně přirostla ke knihám a blogu. Knihy jsem četla jednu za druhou a dokonce i ve škole. (Dokud mi ji nevzali, nezačali s ní házet a podobně.) Naučila jsem se v těch dobách číst při chůzy a do ničeho nenarazit za což jsem na sebe hrdá, protože je to super schopnost (y)
Z doby nejednoho ze svých prvních blogů si pamatuji na jednu slečnu. Jmenovala se Maruška. Byla starší než já a když jsem na její blog narazila bylo jí tak 14-15 let. Komentovala jsem jí blog a ona potom začala komentovat blog i mě. Za pár chvil jsme si na sebe dali čísla ICQ a tak to pokračovalo. Radila mi ohledně blogu a i celkově jak se mám chovat ve škole. Je hlavně její zasluhou fakt, že jsem se dokázala malinko obrnit a chovám se jinak. V těch nejtežších chvílích byla tahle slečna při mě. I když jsem vlastně ani nevěděla jak vypadá. Bohužel deaktivováním jejího blogu a časem zapomenotým ICQ se s ní v těchto chvílích už nemám jak spojit. Avšak nikdy ji nepřestanu být vděčná za to co pro mě ona udělala.

Další blogy byli založeny z důvodů takového, že na můj hodně osobní blog přišli lidé ze třídy. Já bohužel doteď nevím jak. Ale rozhodně to nebylo příjemné. Uplně si pamatuji tu scénu jak sedíme všichni v počítačové učebně... ach. nerada na to vzpomínám.
.
Ale dost detailního rozebírání mě. Dle mého je v blogových začátcích důležité si najíd někoho, přávě přes blog který vám sedne a rozumíte si s ním. Hodně vám může poradit ...třeba naprosto s triviálními věcmi.
Já začínala vážně na té nejhorší blogové úrovni a jsem ráda že některé mé blogy již upadly v zapomnění. Ať už můj součastný blog (nebo některé "novější) vypadá jakkoli já se v blogování dle mého zlepšila a ať už mi k tomu nadopomohlo cokoli mám ze svého blogu (adresu od adresy) lepší pocit.
.
.
.
Začala jsem kvůli špatným lidem oko mě, pokračuji díky skvělým lidem zde v blogovém světě.