Poslední doba || 25.11.2014

25. listopadu 2014 v 23:13 | K. Blue Crow |  Život jedné modrovlasé

Dnes dávám fotku, která vám toho asi moc nepřináší a nic moc o ničem nevypovídá...(nebo že by ano?) když se nad tím tak zamyslím...

Fotku jsem vyfotila dnes ve škole, protože jsem měla strašnou potřebu psát. Bohužel ať ve škole sedíte kdekoli, otvírat svůj blog je vždy riskantní.
Začínají mě znova chytat takové stavy úzkosti a nicotnosti.
Na otázku "Jak jde škola?" nebo "Tak jak se ti tam líbí?" mám vždy chuť odpovědět, že jsem víc unavená než spokojená.

Dále... O víkendu jsem se v chatu nepohodla v jedinou spolužačkou, která mě jakž takž doopravdy držela. Jde o to, že ji najednou přepadlo nějaké šílenství a vypasala mi slohovky o tom jak se jí zdá, žejí lžu a přetvařuji si před jednou čtvrťačkou a lezu jí do zadku.
Mě se to dotklo, protože ani jedna z věcí není pravda a tak jsem jí to napsala. A ona mi začala vyprávět o mých špatných vlastnostech. Ach...jako bych se jich mohla zbavit.
.
Ono ale nejde jen o tuhle rudovlasou spolužačku, která je na mě bůhví proč protivná, ignoruje mě a vypadá to že se spolčila s největší všudybylkou ze třídy. (je smutné, že teď zním jako kdybych řešila kamarádské vztahy na prvním stupni) . Tohle byl jen moment který mě jak se patří dorazil.
Takové úskostné stavy mívám poslední dobou každou chvíli, až mám pocit, že semnou není něco v pořádku. Najednou se mi začne chtít brečet, začne se mi vše v hlavě prolínat do sebe, to mě vyděsí, doopravdy začnu brečet a poté nemám náladu ani na to sejít osprchovat. Nejradši bych jen ležela, před vším se schovala v mé posteli, pod peřinou... Nebo se ráno probudím s tím, že dnes nikoho nemůžu a ani nechci vidět, následně mě přepadne strach když stojím na zastávce ... bůhví z čeho, proč. Vše to vždy skončí myšlenkami na nekonečné ležení v posteli, schování se přede všema a před vším ... bohužel je myšlenkami. Vzhledem k tomu, že domů přicházím kolem páté hodiny odpoledne a z pravidla píšeme každý den z něčeho, popřípadě z něčeho zkouší (a to bohužel i v období těch hloupých klauzur) musím se /nebos e laespoň snažím učit. Kde nastává další problém, že když mi to do té hlavy najede a po dvou hodinách si nepamatuji vůbec nic a ještě si k tomu má sestra začne v pokoji zpívat... vy víte jak to pokračuje.
Jsou dny, kdy mám doopravdy jen nějakou špatnou náladu, dny kdy je mi zkrátka zle od žaludku nebo mě bolí hlava, dny kdy s emám naopak naprosto skvěle... možná 3x do měsíce.
Jo a taky nemůžu spát. V sobotu jsem usnula o půl čtvrté ráno...ještě že byla sobota.

Jde o to, že tohle je důvod proč raději články ani nepíšu, protože bych z tohoto blogu udělala neskutečně negativní místo. Měli by jste mě za litujícího se introverta s problémy se spaním... no i když jím možná jsem.

Pozitivum dnešního dne? Vynikající oběd ve školní jídelně a skořicová kofola, která je naprosto vynikající, já si ji zítra vezmu do školy a udělám si z ní mého nového spolužáka. Budeme s Kofi Skořicovou kamarádky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 26. listopadu 2014 v 19:32 | Reagovat

Aspoň to byl chat. Pamatuji si tyto konfrontace na živo přímo ve škole při přestávce a to se pak s někým dohaduj, že? Nebo se snaž někomu vyvrátit jejich názor. Překvapuje mě ten vynikající oběd ve školní jídelně. :D U nás dělali jen samé blafy.

2 K. Blue Crow K. Blue Crow | Web | 30. listopadu 2014 v 18:15 | Reagovat

[1]: Ono je to celé o té zbabělosti kdy ti napíše neskutečně mnoho věcí co se mě osobně prostě dotknou, ale není schopna mi nic doopravdy říct. Raději mě ignoruje. Ona jedna ta hádka probíhala dokonce přímo ve třídě. Ale přes chat...a tohle já zkrátka nikdy nepochopím.

Jo a k té jídelně...U nás ve škole je nejlepší jídelna široko daleko ^^ Doopravdy..mňam!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama